Německá otázka existovala 184 let. Vznikla 6. srpna 1806, kdy se poslední císař Svaté říše římské národa německého, František II., podvolil ultimátu Napoleona, vzdal se říšské koruny, říšské stavy vyvázal z jejich povinností a tím rozpustil „Starou říši“. Německá otázka byla vyřešena, když Německá demokratická republika 3. října 1990 se souhlasem bývalých čtyř okupačních mocností přistoupila ke Spolkové republice Německo. Historický význam znovusjednocení popsal při státním aktu v Berlínské filharmonii spolkový prezident Richard von Weizsäcker větou, která si zaslouží, aby vstoupila do dějin: „Přišel den, kdy celé Německo poprvé ve své historii nachází trvalé místo ve společnosti západních demokracií.
“Německá otázka neexistovala mezi léty 1806 a 1990 bez přerušení. Nikoho by v době německého císařství mezi lety 1871 a 1918 nenapadlo hovořit o otevřené německé otázce. Je nesporné, že německá otázka byla nejpozději znovu vznesena 8. a 9. května 1945, kdy německá říše bezpodmínečně kapitulovala před vítězi 2. světové války. Rozdělení Německa do dvou států bylo prozatímní odpovědí na německou otázku. Konečnou odpovědí bylo sjednocení obou států spolu s mezinárodně-právním uznáním hranic z roku 1945. Od 3. října 1990 je neochvějně určeno, kde Německo leží, co k němu patří a co ne.