Krátce před koncem tisíciletí bylo německé kino vyburcováno ze zimního spánku filmem režiséra Toma Tykwera „Lola běží o život“ (1998), který zazářil jako ohňostroj. Experimentálně laděná filmová komedie o rudovlásce Lole, osudu, lásce a náhodě zachycuje životní pocit konce devadesátých let. Lolin riskantní závod s časem, maraton napříč Berlínem, byl všude pochopen jako metafora hektičnosti této epochy. Filmem „Lola běží o život“ se Tom Tykwer prosadil v mezinárodním filmovém světě. Německému filmu se zase začíná dařit. Poprvé od éry takzvaného „autorského filmu“ a působení Rainera Wernera Fassbindera (†1982) se zraky zahraniční veřejnosti upírají se zájmem na německý film, který slaví mezinárodní úspěchy. V roce 2003 získala režisérka Caroline Linková Oscara za film „Nikde v Africe“, v roce 2007 získal tuto žádanou trofej Florian Henckel von Donnersmark za svůj filmový debut „Životy těch druhých“, ve stejném roce obdržel film „Na druhé straně“ autora Fatiha Akina na filmovém festivalu v Cannes cenu za nejlepší scénář a zvláštní cenu.

Začátkem nového tisíciletí to byly ještě komedie, které německému filmu přinesly překvapivé úspěchy – například komedie Hanse Weingartnera „Občanská výchova“ (2004). Koncem prvního desetiletí se pozornost soustřeďuje na vážný žánr. Témata však zůstala – tragikomedie „Good Bye, Lenin!“ režiséra Wolfganga Beckera (2003), která vyprávěla mimo jiné o selhání socialismu, se úspěšně hrála ve více než 70 zemích a Donnersmarkův film „Životy těch druhých“ (2007) vypráví příběh o životě a strastech v NDR plné agentů Stasi.

S vervou, která doslova bere dech, vypráví Fatih Akin, Hamburčan s tureckými kořeny, o životě v Německu. Ve svém dramatu „Proti zdi“ (2004), za něž obdržel kromě jiných cen i Zlatého medvěda z Berlinale, uvádí na plátno milostný příběh dvou německých Turků a s brutální precizností, avšak bez dojímavých scén, přibližuje jejich rozpolcenost, pramenící ze dvou kultur. V roce 2007 vyprávěl Akin ve svém dramatu „Na druhé straně“, které se odehrává v Německu a Turecku, příběh šesti lidí, jejichž život se osudovým způsobem propojí. Tento film získal hned čtyři Německé filmové ceny. V roce 2009 postavil Akin – tentokrát komediálním filmem „Soul Kitchen“ – filmový pomník Hamburku.

Německé filmy mají úspěch, protože vyprávějí národní příběhy a vyrovnávají se s nimi filmovými prostředky. Nicméně látku pro své příběhy filmaři čerpají z vývoje a zlomových okamžiků Německa a vlastní biografie.