Německo je nejlidnatější zemí Evropské unie. Žije zde přibližně 82 milionů obyvatel, necelá šestina v bývalém východním Německu, tedy na území někdejší NDR. Především na severu a na východě Německa žijí národnostní menšiny Dánů, Frísů, německých Sintů a Romů a Srbů. Každá národnostní menšina má svou vlastní kulturu, jazyk, dějiny a identitu.

Německé hospodářství je od poválečného boomu padesátých let odkázáno na práci migrantů. Většina tehdejších takzvaných „gastarbeitrů“ se vrátila do svých domovů v jižní nebo jihovýchodní Evropě, ale mnoho z nich zůstalo v Německu, kde dál žijí a pracují. Zůstalo i mnoho Turků, kteří přišli do Německa později. Tak se Německo postupně vyvinulo ze země „gastarbeitrů“ v zemi s řízeným přistěhovalectvím. Druhou velkou skupinu přistěhovalců tvoří vystěhovalci německého původu, kteří po mnoho generací žili v republikách bývalého Sovětského svazu, v Rumunsku a Polsku a ve větší míře především po pádu komunistických režimů se vrátili do Německa.

Obě tyto migrační vlny vedly k tomu, že v osmdesátých letech byl v Německu počet přistěhovalců na osobu dokonce mnohem vyšší než v klasických přistěhovaleckých zemích, jako jsou USA, Kanada nebo Austrálie. V současné době žije v Německu více než 15 milionů lidí s migračním zázemím. Podle definice Spolkového statistického úřadu mezi ně patří všechny osoby, které do Německa imigrovaly, a dále lidé narození v Německu s alespoň jedním rodičem, který imigroval. Asi 7 milionů z nich jsou cizinci, cirka 8 milionů má německou státní příslušnost – udělením státního občanství nebo protože patří ke 4 milionům vystěhovalců německého původu. Po vystěhovalcích představují přistěhovalci z Turecka (2,5 milionu) nejpočetnější skupinu, dalších 1,5 milionu pochází z bývalé Jugoslávie nebo jejích nástupnických států. Počet muslimů žijících v Německu se odhaduje na 4 miliony.

Mnoho migrantů pracuje bez výučního listu, protože Německo sjednávalo pracovní síly pro jednoduché činnosti. Studie prokázaly, že pro migrační rodiny v Německu je složité sociálně růst nebo zlepšovat vlastní ekonomickou situaci. Přesto bylo v integraci migrantů v minulých dvou desetiletích dosaženo pokroku. Získání německé státní příslušnosti bylo ze zákona usnadněno, kontakty mezi migranty a Němci jsou intenzivnější, tolerance k etnické kulturní rozmanitosti je větší. Zákon o přistěhovalectví, který vstoupil v platnost roku 2005, poprvé přináší rozsáhlou právní úpravu, jež zohledňuje všechny oblasti migrační politiky.

Spolková vláda spatřuje v pokračující integraci lidí s migračním zázemím těžiště svého úsilí. V popředí pozornosti stojí přitom začlenění na trhu práce, přičemž vzdělání a podpora při výuce jazyka jsou považovány za klíčové aspekty integrace. Od roku 2006 spolková kancléřka Angela Merkelová každoročně zve na integrační summit, jehož se účastní zástupci všech relevantních společenských skupin, které se na integraci podílejí, tedy i organizace migrantů. A pravidelně se kontroluje plnění nejdůležitějšího výsledku prvního integračního summitu – „Národní integrační plán“ (2007). Obsahuje konkrétní cíle a více než 400 opatření státních, hospodářských a společenských organizací. Má tak být vybudována síť patronů pro vzdělávání, kterých je nyní již více než 5 000. Jejich úkolem je podporovat děti a mládež z rodin přistěhovalců ve škole a profesní přípravě. K „Chartě rozmanitosti“ se připojilo více než 500 podniků a veřejných institucí s více než čtyřmi miliony zaměstnanců. Rozmanitost chápou jako šanci a zavázali se, že mladým lidem s migračním zázemím zajistí lepší šance na vzdělání.