I ve vysoce individualizovaném a mobilním světě 21. století má pro člověka ústřední význam rodina, která je nadále jednou z nejdůležitějších sociálních institucí. Téměř 90 % obyvatelstva klade rodinu v žebříčku osobních priorit na první místo. I mladí lidé jí přikládají velký význam. Sedmdesát dva procent 12- až 25letých zastává názor, že rodinu člověk potřebuje ke štěstí.

Během sociální přeměny doznaly výrazných změn představy o tom, jak má rodina vypadat nebo jakou má mít strukturu. V tradičních měšťanských rodinách zaopatřovali manželé setrvávající v trvalém svazku několik dětí a role přitom byly striktně rozděleny: otec – živitel, matka – žena v domácnosti. Tento „zaopatřovací model“ existuje stále, například v nižších společenských vrstvách, mezi migranty nebo po určitou dobu, kdy jsou děti malé. Není to však už převažující forma soužití.

Formy soužití jsou nyní mnohem rozmanitější. Prostor mezi volbou z různých forem rodinného života nebo života zcela bez rodiny se významně rozšířil. Nemálo k tomu přispělo zrovnoprávnění žen a změna jejich úlohy: Okolo 65 % matek je zaměstnaných a zároveň se rodiny zmenšily. Rodiny s jedním dítětem jsou častější než rodiny se třemi a více dětmi. Nejrozšířenější je rodina se dvěma dětmi. Stále častější je také život bez dětí – v páru nebo samostatně. V roce 2008 byla každá pátá žena mezi 40 a 44 roky bezdětná.