Dnes charakterizuje zásadní linii německé evropské politiky nadstranický konsensus. Němci si přejí akční, ale také demokraticky zakotvenou a transparentní Evropu se silným Evropským parlamentem. Tak jako většina ostatních Evropanů odmítají evropský superstát a dávají přednost jednoznačnějšímu vymezení kompetencí. Německo podporuje pragmatickou linii integračního vývoje, k němuž EU smlouvou z Lisabonu směřuje. Němci vědí, že z Evropské unie, ze společného trhu, společné evropské měny euro a dalších rozšíření hospodářsky i politicky profitují. Jeho ústřední postavení na největším jednotném trhu na světě lze vysvětlit hlavně silným vývozním potenciálem německého hospodářství. Kromě toho se mohou hospodářské vztahy k sousedům střední a východní Evropy dnes utvářet podle pravidel integrace. Na těchto trzích zaujímá německé hospodářství pozici nejdůležitějšího obchodního partnera a často i největšího investora. Zároveň nese Německo specifickým způsobem důsledky evropského sjednocení. Nemůže například uchránit svůj východoněmecký trh před konkurencí z partnerských států EU. Německo nese ve své infrastruktuře velkou část zatížení, které vyplývá z nové situace otevřeného trhu, protože velké evropské přepravní osy probíhají napříč Německem. Kromě toho se Němci podle výše svého hrubého domácího produktu podílejí 20 % na rozpočtu Evropské unie.