Federální stát

Na střeše Říšského sněmu v Berlíně: budovu parlamentu navštíví každý den průměrně 8.000 lidí
Na střeše Říšského sněmu v Berlíně: budovu parlamentu navštíví každý den průměrně 8.000 lidí Nikada/Getty Images
Německo je parlamentní demokracií. Jeho ústavními orgány jsou Spolkový sněm, Spolková rada, Spolkový prezident, Spolková vláda a Spolkový ústavní soud.

Německo je parlamentní federální demokracie. Veřejností nejsilněji vnímaný ústavní orgán, Německý spolkový sněm, občané volí přímo každé čtyři roky. K nejdůležitějším úkolům Spolkového sněmu patří zákonodárství a kontrola činnosti vlády. Na každé legislativní období volí Spolkový sněm v tajné volbě spolkového kancléře. Kancléř má v rámci Spolkové vlády pravomoc stanovovat její směřování, což znamená, že závazně určuje hlavní rysy politiky. Spolkový kancléř jmenuje spolkové ministry a z jejich řad si vybírá jednoho vicekancléře. Fakticky však vládní strany rozhodují o tom, které osoby obsadí rezorty, jež strany při ­koaličním vyjednávání získaly. Pokud se koalice rozpadne, může být před koncem čtyřletého funkčního období zbaven úřadu i kancléř, neboť Spolkový sněm má právo předsedu vlády kdykoliv odvolat. V takovém případě však musí parlament při takzvaném „konstruktivním vyslovení nedůvěry“ určit jeho nástupce. Nemůže tedy nastat období bez úřadující zvolené vlády.

V Německu jsou pravidlem 
koaliční vlády

dpa/Michael Kappeler

Podobu parlamentu rozhodujícím způsobem utváří personalizovaný poměrný volební systém. Díky tomu jsou ve Spolkovém sněmu proporcionálně ke svému volebnímu výsledku zastoupeny i menší strany. Spolková vláda byla ­proto dosud až na jedinou výjimku vždy sestavena koalicí několika konkurenčních stran; od prvních voleb do Spolkového sněmu v roce 1949 vládlo 23 koaličních vlád. Aby se zabránilo roztříštěnosti parlamentu a usnadnilo se sestavování vlád, musí strany ve volbách ­získat minimálně 5 % odevzdaných hlasů nebo tři přímé mandáty (tzv. pětiprocentní hranice pro vstup do Spolkového sněmu).

Federální povaha Německa se projevuje značnou samostatností 16 spolkových zemí, zejména v oblasti policie, civilní ochrany, soudnictví, vzdělávání a kultury. Města Berlín, Hamburk a Brémy jsou z historických důvodů zároveň spolkovými zeměmi. Jednotlivé spolkové země a federální úroveň jsou však ­jedinečným způsobem úzce propojeny, z čehož pro vlády spolkových zemí ­vyplývá celá řada možností participace na spolkové politice. Děje se tak především prostřednictvím druhé komory parlamentu, Spolkové rady, která je složena ze zástupců zemských vlád. Spolková rada rovněž sídlí v Berlíně. Spolkové země s mnoha obyvateli jsou ve Spolkové radě zastoupeny silněji než menší ­země. Také strany, které jsou na spolkové úrovni v opozici nebo dokonce vůbec nejsou zastoupeny ve Spolkovém sněmu, mohou mít díky svému angažmá v zemských vládách vliv na spolko­vou politiku, protože řada spolkových ­zákonů a nařízení musí být schválena Spolkovou radou. Dvě nejmenší strany zastoupené ve Spolkovém sněmu, Sdružení 90/Zelení (Bündnis 90/Die Grünen) a Levice (Die Linke), získaly poprvé post předsedy zemské vlády (v Bádensku- Württembersku a Durynsku) v roce 2011 a 2014.

Protože neexistuje jednotný termín voleb do zemských sněmů a legislativní období se liší, může během legislativního období Spolkového sněmu dojít hned několikrát ke změně mocenských poměrů ve Spolkové radě. Za nynější konstelace v komoře spolkových zemí nemá Spolková vláda ve Spolkové radě bezpečnou většinu. Ve Spolkové radě již nejsou jasně oddělené bloky, které by hlasovaly jednotně, protože v 16 spolkových zemích panuje taková rozmanitost vládních koalic, jakou spolková republika od svého vzniku ještě nezažila. Jen v Bavorsku může vládnout strana CSU sama bez koaličního partnera. Jinak spolkovým zemím vládnou vedle koalic CDU a SPD i koalice SPD a Sdružení 90/Zelených, CDU a Sdružení 90/Zelených, SPD a Levicové strany a jedna koalice složená z Levicové strany, SPD a Sdružení 90/Zelených.

Spolkový prezident je prvním 
občanem státu

Protokolárně nejvyšší úřad zastává Spolkový prezident. Nevolí ho lid, ale Spolkové shromáždění, které se svolává právě za tímto účelem. Spolkové shromáždění tvoří z poloviny poslanci Spolkového sněmu a z poloviny členové zvolení zemskými parlamenty v poměru odpovídajícím jejich složení. Spolkový prezident vykonává svou funkci pět let. Znovu zvolen může být jen jednou. Přestože má Spolkový prezident především reprezentativní úlohu, může odmítnout podepsat zákony, o jejichž ústavnosti má pochyby. Dosavadní prezidenti svůj vliv uplatňovali především prostřednictvím veřejných projevů, které bývají velmi sledované. Spolkoví prezidenti se zdržují stranické politiky, vyjadřují se však k aktuálním tématům a někdy vyzývají vládu, parlament nebo občany k činům. 

Spolkový ústavní soud v Karlsruhe bdí nad ústavou

Veřejností velice vážený Spolkový ústavní soud v Karlsruhe je velmi vlivnou ­institucí. Je „strážcem ústavy“ a jeho stěžejní rozhodnutí jsou závazným výkladem textu ústavy. Ve dvou senátech rozhoduje kompetenční spory mezi ústavními orgány a může prohlásit zákony za ­neslučitelné s ústavou. Na ústavní soud se může obrátit každý německý občan, který v některém zákonu spatřuje porušení svých zá­kladních práv. Spolkový ústavní soud v ­poslední době získal velký význam v souvislosti se svými rozhodnutími ve věci ­postoupení některých práv Spolkového sněmu Evropské unii.

Related content