Obhájce evropské integrace

Evropská unie
Evropská unie GettyImages/Echo
Německo patří mezi zakládající státy Evropské unie a i v těžkých obdobích prosazuje soudržnost Evropanů.

Žádná země v Evropě nemá více sousedů nežli Německo, které má společnou hranici s devíti státy, z nichž osm je členem Evropské unie. Evropská integrace, jeden z nejvýznamnějších politických úspěchů minulých desetiletí, vytváří pro Německo základ pro život v míru, bezpečí a blahobytu. Její další rozvíjení a posilování, probíhající často za složitých a krizových podmínek, zůstává centrální úlohou německé zahraniční politiky. Evropská unie, historický projekt zahájený počátkem 50. let, je dnes domovem více než půl miliardy občanů v 28 členských zemích. Německá ev­ropská politika byla ve všech etapách sjednocování Evropy hnací silou, která ­aktivně spoluutvářela Evropu po skončení konfliktu mezi Východem a Západem. V rámci evropské integrace byl vytvořen největší společný trh světa, jehož půdorys tvoří čtyři základní svobody formulované v Římských smlouvách z roku 1957: volný pohyb zboží mezi státy EU, volný pohyb osob, volný pohyb služeb na území EU a volný pohyb kapitálu.

picture alliance/chromorange

Finanční a dluhová krize, která vypukla v roce 2008, postavila projekt evropského sjednocování před velkou výzvu. Ústředním cílem německé evropské politiky se stala bankovní unie zavádějící společné standardy a kontrolní mechanismy pro finanční sektor v eurozóně. Myšlenka soudržnosti Evropanů nalézá i v těžkých dobách mezi německým obyvatelstvem širokou podporu. Evropská unie je díky své velikosti a hospodářské výkonnosti společného trhu jedním z hlavních aktérů světové ekonomiky. Samotná eurozóna vygeneruje více než pětinu světového HDP, což ji řadí na 2. místo za USA. Současně je eurozóna celosvětově nejvýznamnějším dovozcem i vývozcem zboží a služeb. MMF očekává na rok 2016 růst na úrovni 1,6%; v roce 2013 byl přitom tento hospodářský prostor ještě v recesi. Především v obdobích hospodářských a sociálních změn nese Německo jakožto nejsilnější ekonomika EU obrovskou odpovědnost.

Německo-francouzské přátelství jako motor sjednocování Evropy

Paralelně s evropskou integrací se po druhé světové válce rozvíjelo těsné partnerství mezi Francií a Německem. Toto partnerství je dodnes považováno za model usmíření mezi dvěma národy. Obě tyto země v roce 1957 patřily k ­šesti zakládajícím členům Evropského hospodářského společenství (EHS), tedy k jádru dnešní EU. Německo-francouzské přátelství, zakládající se na Elysejské smlouvě z roku 1963, je naplněno blízkými vztahy mezi občanskými ­společnostmi a množstvím německo-francouzských institucí. Obě země ­koordinují své postoje v evropských a zahraničně politických otázkách a společnými iniciativami pravidelně přispívají ke konstruktivnímu rozvíjení evropské politiky.

Jedním z novějších prvků evropského sjednocovacího procesu je německo-polská spolupráce. Proces usmíření s Polskem dosáhl prvních úspěchů díky východní politice spolkového kancléře Willyho Brandta v 70 letech. Pokračoval pak uznáním společné hranice v podobě Smlouvy 2+4 o zahraničních aspektech německé jednoty z roku 1990, dohodou o průběhu hranice ze stejného roku a vyvrcholil německo-polskou smlouvou o sousedství a spolupráci z roku 1991. Partnerské vztahy s Francií a s Polskem se protínají v trilaterálním formátu „Výmarského trojúhelníku“.

Větší globální váha díky společným evropským krokům

Lisabonská smlouva v roce 2009 institucionálně posílila Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, která předsedá Radě ministrů zahraničí, je současně i místopředsedkyní Evropské komise. Od roku 2014 tento úřad zastává Italka Federica Mogherini, která ­mimo jiné zastupuje Evropskou unii navenek v otázkách SZBP. Při plnění svých úkolů se Vysoká představitelka opírá o nově zřízenou Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ). Tato institucionální obnova napomohla Evropské unii k výraznému zviditelnění a zefektivnění v mezinárodním kontextu. Dalším rozvojem prošel i společný krizový management. Pod záštitou EU již probíhá několik zahraničních misí s německou účastí.

Další důležitou oblastí zahraniční politiky EU je pěstování vztahů s východními sousedy a se zeměmi kolem Středozemního moře. V rámci této politiky sousedství mají stále vyšší prioritu témata migrace a boje proti terorismu. Neregulérní migrace do Evropy je celoevropským tématem. Evropská rada k němu v dubnu a v červnu 2015 schválila rozsáhlý balík opatření. Důležitou roli vedle posílení záchranných akcí ve Středozemním moři a potírání kriminality spojené s převaděčstvím hraje také boj proti příčinám uprchlictví a neregulérní migrace v zemích původu a v tranzitních zemích Afriky a Blízkého východu. Otázka rovnoměrného rozdělení žadatelů o azyl v Evropské unii si žádá trvale udržitelné solidární řešení. V roce 2014 přijalo pět členských zemí EU, a z nich zejména Německo, dvě třetiny všech uprchlíků. Žádná země v Evropě nepřijala více lidí ze Sýrie: 125.000. Prvním krokem v tomto směru je řešení vyjednané v Evropské radě v červnu 2015, které spočívá v rozmisťování uprchlíků uvnitř EU na bázi dobrovolnosti.

Related content