Zahraniční politika

1957

Začíná proces sjednocování Evropy. Římskými smlouvami zakládají Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko ­Evropské hospodářské společenství (EHS).
picture-alliance/dpa

1979

Evropané jdou společně k volbám. Poslanci Evropského parlamentu, který zasedá ve Štrasburku a v Bruselu, jsou poprvé voleni přímo. Doposud byli vysíláni národními parlamenty.
DB Rehm/dpa

1993

Evropské sjednocení se stává pro občany hmatatelným. V lucemburském Schengenu se Německo, Francie a státy Beneluxu dohodly na odstranění kontrol na vnitřních hranicích. Další státy budou následovat.
Romain Fellens/dpa

2002

Evropa přechází na jednotnou měnu. V prvních dvanácti zemích EU se zavádí euro jako hotovost; jako virtuální měna pro bezhotovostní platby existovalo již od roku 1999. Sídlem nově založené Evropské centrální banky se stává Frankfurt.
Stephanie Pilick/dpa

2004

1. května do Evropské unie vstupují Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Malta a Kypr. O tři roky později následují Bulharsko a Rumunsko, v roce 2013 Chorvatsko.
epa CTK Volfik/dpa

2009

Na mezinárodní scéně vystupuje EU jednotně. Na základě Lisabonské smlouvy vzniká úřad Vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Dále je zřízena Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ).
epa Crawley/dpa